Jméno:
Heslo:
zapamatovat:
Rozhovor s Dezacema k jejich 25 letum
Rozhovor s Dezacema k jejich 25 letum

1. 25 let kapely, to je řádka času, jak to všechno vlastně začalo, kdo byl u zrodu atd...

 

Pufffy: Zdar. No popravdě já, jsem u úplnýho prvopočátku kapely nebyl, to byl podzim roku 1991, kluci mně oslovili, jestli mám zájem s nima hrát až někdy na konci roku 1992. To už jsem byl majitelem kytary Jolana Iris a takovýho pofiderního komba s výkonem 50 W, předtím jsem hnal kytáru přes gramofon v místní bezejmenný kapele, která zkoušela v místnosti bejvalýho MNV. Oficiálně jsem začal chodit na zkoušky začátkem roku 1993. V létě 1993 mám zaznamenán můj první koncert s Dezinfekcí v kempu v Chlumu u Třeboně na narozeninách bubeníka kapely Sociální Teror. Tak je to taky už pěkná hromada let, jen co je pravda.

 

Maxeek: No „z otců zakladatelů“ jsem v kapele už jenom já. Probíhalo to si tak... rok 1991 -jako jeden z nemnoha pankáčů na jinak ortodoxně zábavově-metalovým venkově jsem začátkem devadesátejch  hledal podobný lidi, abych v tom nebyl sám. Bylo mi 16, punk jsem poslouchal cca od 13-14 let, a v tý době je nejspíš pro každýho muzika úplně všechno. No a v Šindláku (Šindlovy Dvory u Č.B.) jsem potkal místní punx Sedliho a Süčka. Určitě jsme se viděli už předtím, ale symboly kmene – číra, pokreslený koženice, sichrhajcky a kanady z armádního výprodeje byly jasnej signál, že jsou to stejný cvoci jako já. Postupně jsme se propracovali k tomu, že bysme mohli zkusit založit kapelu. Myslím, že to bylo na májce, a budoucí spolupráci jsme pro jistotu stvrdili pořádnou opicí před místní hasičárnou. Já jsem doma tou dobou už měl baskytaru Jolana Iris Bass, co jsem koupil za peníze vydřený na brigádě od Davida P. z kapely Zdvižový Výtah. První zkušebna byla u Süczů v dílně, Sedli hrál nejdřív na španělku, ale nebyl slyšet, takže časem pořídil přídavnej snímač, a potom fenomenální kytaru Jolana Iris a home made efekty značky Smeták Forsage, u kterejch člověk jen těžko odhadoval, co mají vlastně dělat. Kytarová sekce hrála přes vyřazenej kotoučák, jako kabely jsme používali dvojlinky s redukcí na pětikolík. Největší borec z nás byl Süczech, protože na rozdíl ode mě (nás) byl hodně šikovnej,  hrál na zadeklovaný kýble různě naplněný pilinama, vyrobil si i šlapák a k němu  pedál ze součástek brzdy jízdního kola. Vrchol byl, když zlomil paličku, tak prostě vstal, došel si pro kus dřeva a hned si v dílně vysoustružil novou. Když jsme už v dílně dělali bordel každou sobotu víc jak dva měsíce, Süczkovo rodiče pochopili, že nás to hned tak nepřejde a přestěhovali jsme zkušebnu do podkroví. Nakoupili jsme ten nejlevnější apec v armádních výprodejích (tesla studio solo, vermona) Süczech od známýho vyřazený amátky a začali nasírat sousedy z blízkýho i vzdálenějšího okolí naší zkušebny.  Se jménem kapely přišel Sedli, dezinfekce bylo jediný, na kterým jsme se tenkrát shodli. Oficiálně dezinfekce vznikla v listopadu 1991, když jsme měli hotovej první opravdu vlastní song, co měl hlavu a patu. První neoficiální koncert byl na moje narozky – takže vánoce 1992, kdy jsme vyděsili poměrně dost mojich spolužáků z gymplu a taky místní zasloužilý bigbíťáky, co byli tak neopatrný, že dorazili. Na veřejnosti jsme se ukázali o pár měsíců později - 12.4.1993 v RC Gerbera.

 

2. pro oslavu jste vybrali restauraci VATIKAN, lidí bylo dost byl jsem přítomen, jakej jste s toho měly pocit vy...

 

Pufffy: Hele, pocity jen ty nejlepší. Vatík jsme si vybrali čirou náhodou. Je to destinace, kterou jako kapela navštěvujeme nejčastěji, protože tam mají luxusní pivo, je tam fajn, známe se s provozovatelem, máme to ze zkušebny relativně blízko a prostě to tam máme rádi. Původní záměr slavit 25 let existence kapely vlastně vůbec nebyl, chvíli jsme o tom přemýšleli, ale nakonec jsme si řekli, že jsme dostatečně lenivý a sereme na to. Pak se ale po jedný zkoušce náš bubeník šel občerstvit právě do Vaty a občerstvil se tak náramně, že se tam domluvil se Šnopíkem (provozovatel) a Špáňou (zvukař), že akce prostě bude tam. Pak nám to nadhodil na zkoušce. Moc dlouho jsme o tom nepřemýšleli, bylo rozhodnuto velmi záhy.

Osobně jsem tak nějak věřil, že kolem stovky lidí na akci určitě dorazí, nakonec to bylo skoro dvakrát tolik, což je super. Hlavně spousta známých, který jsem neviděl třeba dva, tři roky, prostě super akce, se  super zvukem (díky Špáňo) a super zajištěním (díky Šnopíku).

 

Maxeek: Původně jsme mysleli, že snad ani 25 let slavit nebudeme, nechtělo se nám nic moc organizovat a poukazovat na to, jak jsme vlastně starý :) Ale když nám Šnopík nabídnul udělat akci ve Vatikánu, kterej je slovy pana bratra (Pufffyho) „místem našich pravidelných modliteb a teoretických zkoušek“, tak jsme neodolali. Je pravda, že jsme měli trochu obavy, kolik těch lidí vlastně dorazí, protože 14 dní předtím byla ve Velbloudu oslava 20ti let Better Way spolu s allstar bandem PBJP a naše akce byla naplánovaná na tejden před Vánocema. Takže nakonec byl počet lidí hodně příjemný překvapení. No a pocity - je to jako u každý akce, kterou děláš na svý triko, a my jsme navíc zkoušeli extra set s naším dlouholetým ex-bubnem Flashkou, jsi o krapet nervóznější, protože všechno musí klapat,  vlastně si užiješ vlastní hraní a potom afterparty (ale tu jsme si užili plnými doušky:).

 

3. Minulý rok jste vydali zatím poslední album INTERVAL JISTOT, jsou věci které by ste s odstupem času na albu udělali jinak, jakej byl ohlas...

 

Pufffy: Tak jasně, vždycky se po nějakým čase zjistí, že by se to a ono na nahrávce dalo udělat jinak, ale podle mně nemá smysl se v tom pak už zpětně nějak přehrabovat. Stejně už to nezměníš. Můžeš sem a tam mudrovat, jak by se dal vylepšit zvuk a ten a ten moment na desce, ale je to k ničemu.

Takže já jsem spokojenej. Udělali jsme desku tak, jak jsme to v ten danej moment cítili a chtěli udělat. Pro někoho je to oproti našim předchozím nahrávkám větší mazec, o dost rychlejší, i zvukově tvrdší. Určitě je to taky dáno tím, že je to první nahrávka s bubeníkem Lukášem, se kterým jsme od začátku společnýho hraní věděli, že produkce zhrubne a zrychlí se, a taky jsme to tak chtěli.

Co se týče ohlasů, tak musím říct, že jsou v drtivý většině kladný, jak recenze, tak z úst lidí, se kterýma se potkáváme na akcích i jinde.

 

Maxeek: Už ne minulej ale předminulej rok – vyšlo 9. března 2015 – jo, letí to. Co bych udělal jinak – možná prohodil pořadí písniček a s odstupem času snad i trochu pozměnil intenzitu kytar, ale možná by se mi to potom nelíbilo a vrátil bych se k týhle verzi zvuku - celkově jsem spokojenej. Ohlas, jestli myslíš Anděla, tak bylo docela srandovní,  co udělá jeden přenos v televizi, ale třeba si to LP poslechl i někdo, kdo by se k němu jinak nedostal. Pro kámoše bylo naše nepřevzetí celkem logickej krok, ostatní se divili, radili a občas i říkali, že jsme v podstatě nevděčný zmetci. Recenze na desku byly pozitivní a nesly se asi v tom duchu, že neboříme hranice stylu (to jsme ani nechtěli), ale že máme vlastní xicht (což potěší). Důležitý je, že se album líbí nám a hotovo...

 

4. Naťuk si ceny Anděla co si o této akci myslíte…

 

Pufffy: No tak na tohle téma už jsme něco napsali, konkrétně do Fobia zinu, ale není problém to zopakovat. Některý lidi si možná myslí, že tím, že jsme odmítli přijít na ceremoniál a převzít si cenu, jsme se zachovali jako nevděčný parchanti. My si to nemyslíme. Z toho, že nás kritici navrhli na tuhle cenu jsme měli samozřejmě radost a vážíme si toho. Problém byl spíš přímo v té ceně (sošce, symbolu) a vším tím, co za tímhle cirkusem stálo. Nějakej Lewron, lidi který se motaj kolem OSA a podobný existence, Libor Bůček jako moderátor a další detaily, byly dostatečnou motivací tam nejít a dál to neřešit. Jestli má někdo pořád tendenci dávat nám i po tý době nějaký rady, jak se k tomu postavit, tak je nám ho líto, ale může si to nechat pro sebe.

 

Maxeek: ...že jsme tam neměli, co dělat, a tak jsme tam nešli... ten humbuk, kterej se kolem toho rozpoutal, naštěstí vyšuměl docela rychle... většina si nás bude pamatovat (pokud vůbec), jako ty, co si pro cenu nepřišli a tak to asi má bejt.  Copyright, právníci, OSA a reklamy jsou věci kolem muziky, který vnímáme veskrze negativně a Anděl tím, jak je postavenej,  pro nás většinu těchhle záležitostí představuje.  Chápu, že lidem mimo hardcore punk může naše reakce připadat přehnaná, ale nebyla tam žádná touha se, byť i negativně, zviditelňovat. Prostě nechtěli jsme zahazovat vlastní xicht –  i když takhle to nejspíš chápeme jen my a možná pár dalších cvoků. Pozitivně vnímám to, že si lidi, co recenzujou muziku, myslí, že to je dobrý album... a vlastně to taky znamenalo určitý uznání od lidí z našeho okolí, který si o naší muzice myslí, že je to jen kravál – sice myslí si to pořád, ale kravál s Andělem to asi posunuje na nějakej vyšší level.

 

5. S jakou nahrávkou ste byli v historii kapely nejspokojenější a na jakou by ste nejraději (jestli taková je) zapoměli….

 

Pufffy: Tak asi bych řekl, že nejspokojenější jsem s posledním albem a songama na kompilaci Na krev. Jak po stránce zvuku, tak i nápadů. Mám rád všechny naše nahrávky, ale tu úplně první bych zcela jistě chtěl přenahrát. Tedy teď už asi ne, ale do doby, než jsme nahráli další nahrávku, tak jsem z toho byl dost nasranej. Zvuk je dost pofiderní, a i když jsem to ještě dodatečně vylepšil donahráním další kytary, tak mně doteď mrzí, že se nám nepodařilo ten zvuk lépe ohlídat. No jo, byli jsme mladý a nikdy předtím jsme ve studiu nebyli. Nahráli jsem 14 věcí během jednoho dne a bylo vymalováno. Pak po měsící, když nám dodali padesát kusů kazet a já si to pustil, tak jsem se zhrozil, co to má bejt. Dohrání kytary tomu tedy popravdě celkem dost pomohlo, ale stejně je tam takových prasáren, ruchů a podobných bordelů, až se to zdá nemožný. Halt začátky jsou těžký, každopádně i tohodle demáče jsme celkem dost udali. To byl rok 1996.

 

Maxeek: Vždycky s tou poslední a nikdy nejsem spokojenej úplně, ale nezapomínal bych na žádnou, každá byla nějakým způsobem důležitá... Já všechny nahrávky beru tak, že spokojenej musím bejt především já, vlastně bych asi měl spíš říct kapela, ale ego je nenasytná svině. To jestli se album bude líbit (anebo dokonce prodávat), je pro mě a předpokládám, že i pro kluky, věc, která není tolik důležitá, ale buď se povede, nebo ne. Když se to povede, je to samozřejmě lepší.

Je pravda, že když mi Chucho onehdy poslal v mp3 naše první demo „někdo jinej“ z roku 1996, tak jsem si uvědomil, že ty věci, co jsme hráli nebyli vůbec tak blbý, jak jsem si myslel, možná zbytečně dlouhý, naivní a divně nahraný a sehraný, což bylo zčásti daný našima finančníma možnostma a poměrně drahým studiem a zčásti tím, že  jsme (ještě) moc hrát neuměli ...takže jsem se dost nachechtal, ale překvapilo mě, že většina riffů se mi pořád líbí, ale dneska bych je prostě pokládal jinak...

 

6.Jaká kapela byla na začátku vaší existence ta stěžejní která vás ovlivnila, co ste poslouchali (posloucháte) a co by ste doporučili i mimo hardcore/punk…

 

Pufffy: Ty woe, těch bylo spousta. Z českých to byli rozhodně Telex, Visáči, Šanov, hodně se mi líbili Našrot. Nevím, jestli se dá napsat, že to byly zcela stěžejní kapely, ale určitě ovlivnily nejen nás, ale i řadu dalších. Určitě by stálo za to zmínit Sick Of It All. Jejich desku Just Look Around jsme sjížděli tam a zpátky. Jeden čas jsme od nich hráli i cover. Dneska už mně extra moc neberou, stejně jako skoro všechny klasický NYHC kapely, prostě mi to přijde všechno na jedno brdo. Každopádně jsem konkrétně SOIA viděl nedávno naživo a je to tam pořád, ta energie z toho stříkala, výbornej koncert. Další banda, která na nás podle mě měla vliv byli určitě No Means No, od kterých jsme taky hráli cover, potom určitě Refused, z jejichž dnešní produkce a vlastně i existence je mi bohužel trochu smutno. Jeden čas nás dost přirovnávali k Poison Idea, ale já tuhle kapelu nikdy nějak extra nesjížděl. Co poslouchám? Toho je taky strašně moc, byl by to seznam na půl stránky, ale tak nějak všehochuť – Neurosis, Voivod, Earth, Carcass, Converge, At The Gates, Entombed, Dead Kennedys, Rolo Tomassi, Mastodon, z českých kapel mám rád rožnovskou scénu, takže Innoxia Corpora, Telefon, Co-ca, dál pak Esgmeq (R.I.P.), OTK, Už Jsme Doma ……. bylo by toho ještě moc.

 

Maxeek: Na začátku Šanov, Visáči, HNF, Majkláči – „Konec temný psychedelie“ jsem miloval a moji tehdejší spoluhráči si ťukali na čelo, co to poslouchám za kravál... Z budějckejch kapel na začátku neoddiskutovatelnej vliv Třetí doby - nikdo neuměl zahrát covery od Kennedys jako oni ...no a potom místní agropunk heroes z DDT a jihočeský legendy Telex :)

V současnosti je to takovej mix, podle toho na co mám náladu - Masáž, Innoxia Corpora, Uštkni, Facan, Svině!, Commodore 64, SYIH, Gride, Converge, Paint it black, Doomriders, Unsane, the Clash, Dead Kennedys, Beastie Boys, Cursed, Coliseum, Code Orange, At the Drive-in, Swing Kids, Doomriders, Entombed, Esgmeq, Gorilla Biscuits, Sick of it all, Nomeansno, Voivod, DS 13, Napalm Death – je toho moc. Mimo hardcore punk některý ska (většinou klasika the Specials, Madness, No Sports), reggae (Wailers) a z „elektroniky“ třeba  Dust Brothers nebo Atari Teenage Riot. Určitě něco z filmový muziky - Ennio Morriconne pro westerny Sergia Leoneho Tenkrát na Západě a „dolarová trilogie“ a samozřejmě největší mág český filmový muziky Zdeněk Liška – v podstatě už automaticky předpokládám, že pokud se mi muzika ve (starším) českým filmu líbí, tak bude určitě od něj. Pak jsou tu soundtracky k filmům Danny Boyla, Nicka Lovea, Guy Ritchieho, který pro mne znamenají exkurze do jiných stylů a často se mi povede, že se tomu potom věnuju víc.

 

7. Co je pro vás příjemnější klubová akce kde ste s lidma více v kontaktu a nebo větší festivalová podia…

 

Pufffy: Tak tady se asi shodneme všichni, že jednoznačně klub. Ne, že bysme měli z velkých pódií nějakou fóbii (jak o nás jeden čas jeden nejmenovanej člověk v ČB kdo ví proč roztruboval), ale zkrátka hrajeme muziku, která do klubu patří a v klubu si jí lidi myslím i nejlíp užijou. Samozřejmě jsme obrazili i spoustu velkých festivalů, ale klub je klub. Takovou ideální variantou jsou festivaly menších velikostí, jako je třeba námi oblíbená a v podstatě domácí Festa de la Pohoda.

 

Maxeek: no jasně, že klub, my fakt nejsme moc festivalová kapela. V klubu jsme (podle mě) jistější a jsme spoustu věcí schopný ovlivnit k lepšímu.  Celkově mi k hardcore a punku víc sedí nacpanej klub, kde je ve vzduchu kromě potu, rozlitýho piva a spousty jinýho taky cejtit ta energie a (možná to někomu bude připadat směšný) sounáležitost.  Daleko víc reaguješ na lidi v publiku, občas sice jde o chrup (a v ten moment jsem fakt nekompromisní), ale celkově si koncert užiju víc. U velkejch festivalů je to pro mne vždycky takovej maratón, čekáš, abys chvátal, chvátáš, abys čekal, vedro, fronty, problémy se zvukem, problémy s lidma. Je to celý neosobní a to, jak to dopadne, je na můj vkus trochu moc závislý na lidech, kterejm vlastně můžeš bejt ukradenej. Je pravda, že existuje pár fesťáků, který obrážíme rádi, ale to jsou vlastně spíš takový koncerty pro větší okruh známejch  (cca stovky lidí) a tam tyhle problémy prostě nemám. Náš nejoblíbenější fesťák vždycky byl (a nejspíš zůstane) vodňanská Festa de la Pohoda...

 

 

 

 

 

8.Jak vnímáte dnesní hc/punk scénu, co je podle vás jiný a v čem, máte z dnešních (mladých) kapel dobrý pocit nebo si myslíte že to jde s touto scénou do kopru…

 

Pufffy: Vnímám to tak, že dnešní HC punk scéna zcela jednoznačně stárne a mladých kusů, který chodí na akce, je pořád míň. Nebo se mi to možná zdá, nevím, už nemám tolik času obrážet koncerty jako kdysi, takže si vybírám. Dřív jsem oblezl skoro všechno, co se dalo, ale teď to už zkrátka nestíhám. Každopádně na akcích u nás ve městě potkávám ty samý ksichty už hezkých pár let. Klasickej HC punk taky podle mýho není a asi nikdy tak úplně nebyl v kurzu, když nepočítám devadesátky, kdy se jezdilo a chodilo opravdu skoro na všechno, ale zase je zavádějící, co si tak asi představit pod pojmem klasickej HC punk. Onehdá jsem byl tady u nás na koncertě a hrála tam jedna mladá a asi i celkem známá kapela (jméno nechci uvádět), hrající zřejmě celkem dost populární mix HC, pop punku, metalu a možná i ska nebo co to bylo. Nevěřil jsem svým očím, kolik mladejch lidí tam bylo. V podstatě jsem nikoho z nich neznal a nikdy jsem asi ani nikoho z nich neviděl na hard coreovým nebo punkovým koncertě. Akorát že z mýho pohledu to byla spíš přehlídka modelů než sešlost HC a punk kids, jak jsi neměl kéru až na prstech rukou a na krku, kšiltovku, upnutý džíny a kostkovanou flanelku, jako bys nebyl IN. Nebyl jsem IN. Navíc mi dnes připadá, že heslo hard core je víc než hudba už neplatí tak jako kdysi, sice se tohle heslo rádo hlásá, ale myslím, že to něco říká pár nadšencům, kdežto větší část to vnímá opravdu jen jako muziku, a ty další přidružený věci, který s touhle scénou šli ruku v ruce, jsou najednou tak nějak na vedlejší koleji. Samozřejmě, je pořád dost kapel a lidí, který to vnímají stejně, ale řekl bych, že třeba v devadesátých letech bylo to propojení „scény“ a například témat ekoaktivismu nebo práv zvířat, daleko užší. Je to můj názor a možná se pletu, tak to prostě vidím já.

 

Maxeek: Ono je docela hnusný, když si uvědomíš, že mladý kapely (až na pár výjimek) jsou z našeho pohledu vlastně všechny :). Možná to vnímám úplně blbě, ale u těch „fakt mladejch“ kapel vidím častějc tu snahu uspět za každou cenu, pokud použiju cizí slogan - „umět se prodat“.  Prostě nechceš si „jenom zahrát“ a čekat, co z toho všeho bude, ty chceš slávu a jsi tomu schopnej podřídit celý fungování kapely. Ale to už pak (podle mě) není zábava, ale spíš práce, protože TY SE MUSÍŠ SNAŽIT, ABY SES NĚKOMU LÍBIL... a je otázka, jestli mezi „scénu“ počítáš i tyhle spolky – a tady je to už hodně tenkej led, protože „přípustná míra podbízení“ může bejt proměnlivá podle osobního vkusu...

Stejně si myslím, že ten poměr kapel, co se honí za slávou a těch, co jim je skoro všechno ukradený byl kdysi a je teď plusmínus stejnej, akorát z těch kapel, co jsou dneska starý, většinou zbyly jen ty, co je jim to fuk a no pak taky pár těch, co jsou opravdu slavný, ale celkově jich je prostě míň o ty, co to zabalily. Takže si myslím, že se scénou (tak jak ji já chápu) nic do kopru nejde, možná se jen zvyšuje věkovej průměr.

Ale většina lidí v hardcore punku přece nejsou kapely, jsou to lidi, co dělají fanziny, pořádají koncerty nebo na ně „jenom“ chodí. Ale tady je oproti jiným „scénám“ důležitý i zajímat se o něco (myslím mimo muziku, ať jsou to lidský práva, práva zvířat, vegetariánství, environmentalismus…). To, že nejsi (neměl bys bejt) jen pasivní konzument toho, co se ti předhazuje (v muzice, politice…), ale můžeš se spolupodílet na tom, co se bude dít, a tím je zrovna tahle scéna atypická oproti jiným stylům (samozřejmě neplatí to doslova). Dneska vidím posun v tom, že se to postupně víc a víc směřuje „jenom na muziku“, a to mi připadá škoda. Je ale pravda, že teď je těch „aktivních“ sice možná míň, ale zase jsou díky lepší komunikaci (internet, mobily) rychlejší a možná i akceschopnější.  Vím, že to zní jako z pravěku, ale na začátku jsme některý akce, domlouvali dopisama, protože jsme doma neměli ani pevnou linku na telefon… Každopádně jsem rád, že tady po x letech scéna, nebo možná lepší výraz od Heresy „network of friends“ pořád existuje, i když to nebyl, není a nikdy nebude ideál.

 

9. Co máte v plánu do budoucna, kam se vaše tvorba bude ubírat, máte v plánu vydat nějakou reedici dávno vydaných nahrávek….

 

Pufffy: Tak v plánu je snad split s jednou americkou kapelou, děláme na novejch věcech, zatím máme tři, jde nám to dost pomalu, ale my jsme nikdy nikam nesprintovali, nemá to moc smysl. Po Intervalu jistot, kterej byl z 95 procent rychlej, jsme si řekli, že to zkusíme malinko jinak a nová tvorba to plně odráží. Ne, že bysme začli hrát nějakej funebr marš, to určitě ne, furt je to rychlý, ale namíchaný trochu jinak. Pak bych rád nadále koncertoval, nemusí to bejt nějak extra často, protože na to s dětma už není tolik času, ale tak dvacet koncertů ročně by se sneslo. Nic se nemá přehánět, ani lámat přes koleno, takže jak to bude, tak to bude. Jestli se vše zadaří, tak i nějaký to tour zas bude, možná i za oceánem, ale to je fakt ve hvězdách a vůbec ne jistý.

Reedice asi ne, nejsem příznivec takových podniků, připadá mi to, že to je taková z nouze ctnost, když kapela nemá materiál na novou desku a za každou cenu o sobě chce nechat vědět. Smysl to určitě má u nějakých rarit, který se už nedaj sehnat a lidi se po nich pídí, ale to u nás nehrozí.

 

Maxeek: …ty jo, reedice – myslíš, že by o to někdo stál?  Jako nápad je to zajímavý…Je pravda, že nejsme v psaní novejch věcí zrovna extra pracovitá kapela, ale momentálně máme zatím neotextovaný 3 (možná 4) věci, který by měly jít na split s Fuck with Fire. Takže bych s reedicemi počkal, ještě pořád nás baví víc dělat nový songy….

 

Díky za váš čas a odpovědi, ať se vše daří …

 

Děkujeme za přání.

 

Otázky pokládal: Mugi

Realizace rozhovoru: leden-únor 2017

vložil: Grinch | 2.3 2017 | komentářů: 1 | zobrazeno: 720x
Tisk
Komentáře
25 #1 MiriBoss
dne březen 02 2017 22:45:24
Kua legenda jak cyp,zdravím jih!!
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.
Tento článek se zatím nikomu nelíbí

Pro hodnocení se musíte přihlásit.
Zobrazit odkazy ke sdílení
Krátký odkaz:


Celý odkaz:


html odkaz:


Sportovní výživa a posilovací stroje Ronnie.cz