Jméno:
Heslo:
zapamatovat:
Interview s Feastem
Interview s Feastem

Další intíčko od naší Kate, tentokrát s finskou drtičkou Feastem!

 

Zdravím. Začátek tohoto rozhovoru bych ráda započala trochu netradičně, a sice úplně pozpátku, než tomu jinak bývá. Zeptám se tedy na vaše účinkování na OBSCENE EXTREME FESTU 2011. Letos se jednalo o vaši druhou návštěvu této proslulé akce – jaké byli vaše dojmy? Poprvé jste tedy na OEFu hráli ve kterém roce? Pocítili jste letos, že u fanoušků už nejste vůbec neznámým pojmem?

Patrik: Rozhodně to bylo znát. Potkali jsme tam letos plno fanoušků, kteří naše vystoupení sledovali hlavně proto, že nás viděli na OEFu hrát v roce 2009.
Antti: Je těžké odhadnout, jakou máme na OEFu popularitu, ale publikum bylo při našem vystoupení určitě početnější, než když jsme tam hráli poprvé. Řekl bych, že v České republice jsme populárnější než kdekoliv jinde.
Olli: Taky myslím.
Petri: Olli je kapelní mluvčí, jak vidíš (smích).

Letošní rok byl pro vás velmi plodný, vypustili jste do světa v pořadí druhou desku s názvem WORLD DELIRIUM, která byla vydána u OBSCENE PRODUCTIONS. Co vás jako kapelu přivedlo ke spolupráci s Čurbym? Jak byste celkově toto CD představili pro ty, kteří ho doposud neslyšeli?

Petri: Myslím že Čurby se o nás začínal zajímat poté, co si poslechl naši první desku FEAR IN CONCRETE a poté, co viděl náš set na OEFu 2009. A vzkaz pro ty, kteří ještě neslyšeli naši novou nahrávku: WORLD DELIRIUM je 27 minutový, brutální a vytrvalý útok, spalující, grind-corový a naprosto ničivý! Přímý atak na všechny smysly!
Olli: Čurby je skvělý člověk! Vlastně, když jsme já a náš první zpěvák Kari byli na OEFu 2008, kam jsme si přivezli pár našich naprosto bezvýznamných promo alb, snažili jsme se je tehdy Čurbymu dát, ale už si nejsem jistý, jestli byla tato mise úspěšná. Ale nejspíš ne, ten víkend bylo všechno zahaleno velikou mlhou, jistě chápeš, čím byla způsobena (smích). A tak nějak začal náš sen o spolupráci s Čurbym, který se nakonec stal skutečností.
Patrik: WORLD DELIRIUM je svým způsobem určitě lepší než první cédéčko.

S vydáním tohoto alba je spojen také odchod jednoho ze zakládajících členů, a sice Kariho (zpěv), který byl nahrazen novým vokalistou, Petrim. Co se stalo, proč Kari opustil kapelu?

Petri: Myslím, že ten odchod byl způsoben několika záležitostmi, kvůli kterým se Kari nemohl kapele dostatečně věnovat. Taky rušil koncerty na poslední chvíli a hodně zdržoval natáčení alba WORLD DELIRIUM. Nemyslím si, že je nezbytné zacházet tolik do detailů, někdy určité věci prostě nefungují, a nedá se nic dělat. Ale mezi Feastem a Karim rozhodně není žádné nepřátelství.
Antti: Přesně tak to bylo a je, pěkně stručně řečeno.
Olli: Jak řekl Petri. Jsme s Karim pořád v kontaktu, je to dobrý kluk.

Rok 2009 byl pro vás jistě také úspěšný, odjeli jste turné s řeckou kapelou SLAVEBREED. Rok předtím, tedy 2008 jste podnikli dvou-týdenní tour se švédskými THE ARSON PROJECT. Který výlet byl pro vás přínosnější, se kterou kapelou si po všech stránkách více rozumíte? Mohli byste vypíchnout nejzajímavější místa, fanoušky a situace, které jste na těchto turné zažili?

Patrik: Každé další turné je trochu pohodovější a lepší než to předchozí. Tour se Slavebreed bylo úžasné, a všechno šlo naprosto hladce, do té doby než jsme byli v Berlíně okradeni, což mě ještě teď štve. Proběhlo v roce 2009, a bylo to super, protože jsme měli možnost ukázat se ve světě, propagovat naši hudbu, a také tak trochu představit lidem WORLD DELIRIUM. Takže toto letní mini-turné bylo podle mě super, ale mohlo být o trochu delší, pravda. Ti nejšílenější fanoušci byli samozřejmě v České republice, což je jedno z mých nejoblíbenějších míst – levné pivo a uvolněná atmosféra, super.
Antti: Máme rádi kluky z obou těchto kapel, ale s THE ARSON PROJECT jsme si možná přecijen trochu bližší, a sice od té doby, co jsme společně sdíleli jednu dodávku, což trvalo dlouho. Ale takhle je to nejspíš jen u mě a Olliho, protože Patrik a Petri na turné s nimi nebyli, jako náhradu jsme měli bubeníka z kapely GAF. Podle mě jsou skoro všichni grindoví muzikanti naprosto skvělí lidé. A když už je řeč o turné, musím zmínit ty dvě, při kterých jsme měli možnost zahrát na OEFu, na ty vzpomínám snad nejradši. OEF je úžasný a šílený festival!
Petri: Pro mě je Česká republika na turné tou nejlepší zastávkou. S Feastem jsem ještě tolik toho ,,hudebního cestování“ nezažil, ale to se změní v roce 2012, chystáme evropské turné, od února do března se dvěma finskými grindovými kapelami. Mějte všichni uši nastražené, brzy se o tom určitě dozvíte víc!
Olli: THE ARSON PROJECT i SLAVEBREED jsou super kapely! Já osobně jsem si nejvíc užil koncert v Dánsku. Jezdění po světě s kapelou, to byl můj sen a cíl, už když jsem byl malý kluk. A je to úžasný pocit, všechen ten spěch, chaos, a plánování. Jinak, co se týče České republiky, je fajn. A slyšel jsem, že taky Ukrajina celkem ujde. Snad se tam někdy vypravíme!

Další dotaz se bude týkat prvního full CD počinu, a sice alba s názvem FEAR IN CONCRETE, jehož nahrávání bylo dokončeno v roce 2007: kde jste ho natáčeli, u koho vydali? Můžete nastínit nějaké výrazné rozdíly mezi tímto a vaším druhým albem? Jak se na tento váš velký debut díváte s odstupem času, změnili byste na něm něco?

Patrik: FEAR IN CONCRETE bylo natočeno ve Finnvox studiu, v Helsinkách, pod taktovkou Panu Postiho. CD jsme pak vydali u malého singapurského labelu, který se jmenuje SCROTUM JUS RECORDS. Podle mého názoru, hlavní rozdíly mezi FEAR IN CONCRETE a WOLRD DELIRIUM jsou ty, že naše nové songy jsou delší, rychlejší, a také máme lepší produkci. Kdybych měl na FEAR IN CONCRETE něco změnit, možná bych tehdy hrál vyrovnaněji a rychleji.
Petri: Já bych řekl, že naše druhé album tomu prvnímu dost tvrdě nakopalo zadek! Nemysli si o mě nic špatného, ale FEAR IN CONCRETE je nahrávka na blití! Naživo pořád hrajeme plno starých songů, a na FEAR IN CONCRETE je hromada dobrých pecek, ale ty z CD WORLD DELIRIUM je rozhodně převálcují, jako rychlý nákladní vlak. Nové songy jsou lépe napsané, celkové hraní je přesnější, prostě to jede jako blázen! WORLD DELIRIUM je něco jako naše první album na speedu, LSD a steroidech!
Antti: Já osobně mám FEAR IN CONCRETE pořád moc rád. I když je pravda, že je určitě méně stylově přesné, jako naše nové album. Ale na druhou stranu obsahuje všechny naše staré songy, které hrajeme už začátku. Proto mám k prvnímu albu takový vztah, a nemám v podstatě žádné další výtky.
Olli: FEAR IN CONCRETE je v podstatě kompilace FEASTEM, od prvního songu až po poslední před samotným nahráváním alba. Z té doby se na CD neobjevily snad jen 3 songy, jinak je tam všechno. WORLD DELIRIUM je lepší a rychlejší, to je pravda.
Petri: Pamatujte děti, rychlejší = lepší!

Před těmito poměrně výraznými kapelními kroky ,,kupředu“, mohli byste naznačit, jaké bylo období předtím, vaše začátky? Přijde mi, že hrát grind-core ve Finsku a snažit se přitom nějak proslavit, vyniknout, musí být velmi obtížné, takovýhle mlátiček je přeci ve Skandinávii mraky a mraky, jak se tedy mladá začínající kapela dokáže takhle prosadit a dostat se do povědomí tamních fanoušků, popř. labelů apod.? Pomáhal vám při tomto rozjezdu někdo ,,z branže“?

Antti: Vlastně, když jsme začínali hrát my, ve Finsku ještě nebylo moc grindových kapel. Jediný, kdo měl z tohoto ,,oboru“ něco za sebou byli ROTTEN SOUND a DEATHBOUND. Ale od té doby, ve Finsku množství a také kvalita kapel hrajících tento styl ohromně vzrostly. Rád si představuji, že jsme v čele té ,,nové vlny finského grind-coru“ (smích)! Grind ve Finsku pořád ještě není tak populární, jak se mnohdy zdá, ale už se to trochu zlepšuje. Co se týče kontaktů, většinu jsme jich získali díky internetu.
Patrik: Ve Finsku je obtížné se prosadit ve všech hudebních stylech. Je tu velmi těžké zamluvit koncert, když nemáte žádné kontakty na kluby, nebo když neznáte žádné jiné kapely. Většina našich prvních koncertů se odehrávala na školních večírcích a v malých hospodách někde v okolí. Nevím proč, ale najednou se stalo, že lidem se naše hudba začala líbit. Youtube byl našim velkým pomocníkem v té době, natočili jsme mnoho našich vystoupení a dali je na internet, takže lidé nás mohli vidět hrát živě i když náš koncert nikdy nezažili. Je to dobrá propagace, když můžete organizátorům koncertů poslat vaše video, a oni si tak lépe dokážou představit, jak bude vypadat vaše show.
Petri: Souhlas s Patrikem. Myslím, že nejlepší způsob, jak se jako kapela prezentovat je natočit své živé vystoupení, místo slibování, jaký mazec to bude. A Youtube je skvělá cesta jak ukázat lidem, kteří nás neviděli naživo, na co se mohou těšit a s čím mohou počítat. I když samozřejmě doufáme, že jednoho dne budeme moci říct, že už jsme byli na tour naprosto všude, a že nás viděl hrát každý (smích). A jestli Olli řekne, že Finsko je sračka, tak on je taky!
Olli: Finsko je sračka!

Jako kapela tedy oficiálně fungujete od roku 2005, tehdejší sestava byla Kari (zpěv), Olli (kytara) a Antti (bassa). Už od počátku jste tedy věděli, že chcete hrát grind-core? Které vaše ,,domácí“ kapely vám tehdy byly inspirací, popř. komunikujete nyní s některou z těch, které jste před šesti lety obdivovali? Jak je to vlastně ve Finsku, co se týče komunikace mezi kapelami hrající tento extrémní hudební styl?

Antti: Ten úmysl, hrát rychlý grind-core tam byl už od počátku. Vlastně ,,Amokrun“, písnička z alba FEAR IN CONCRETE, je první song, který jsme kdy udělali. Je jasné, že popularita kapely ROTTEN SOUND měla hodně co dělat s našim pojetím grind-coru, ale myslím, že pro naše začátky byli mnohem důležitější kapely SAYYADINA, BRUTAL TRUTH a pak také různé black-metalové, trash-metalové a death-metalové kapely raně 90. let. Potkávali jsme lidi z výše zmíněných kapel, a oni naši hudbu uměli opravdu ocenit. Grindová komunita ve Finsku je velmi pevná, a všichni ti, kteří sem patří, jsou velmi dobří přátelé.
Olli: Já jsem nikdy neposlouchal ROTTEN SOUND, SAYYADINU, ani NASUM nebo něco takového. Většina mé inspirace pochází z elektronické hudby, společně se spirálovitým pohybem, zapříčiněným používáním drog a alkoholu v malým městě, který je zasraná díra – není tu co dělat, kromě toho, být frustrovaný. Potřeboval jsem kanál, kam bych to všechno vypustil, omlouvám se (smích).
Petri: Olliho čepice byla poněkud malá, těsná a tlačila mu na mozek, a jeho malý Lego svět byl dlouho uvězněn mezi stěnou a radiátorem, tak je to. Finská grindová scéna je opravdu pevně semknutá, každý zná každého, a celkově je tu velmi pozitivní atmosféra. Takže znovu, nikdy jsem nepotkal grindovou kapelu, jejíž členové by byli debilové!

Zmínila jsem vaši počáteční sestavu, kterou později doplnil také bubeník Patrik. Bylo pro vás obtížné sehnat takového mlátiče, nebo to ve Finsku není problém? Přijde mi, že u vás umí malí kluci dřív hrát na ,,dvojšlapku“ než chodit…

Antti: Vlastně to bylo tak, že Patrik chodil do stejné školy jako my, takže jsme pro bubeníka nemuseli chodit moc daleko (smích). Před ním jsme pár bicmanů vyzkoušeli, ale nikdo z nich neměl zájem o tento typ hudby, a tak jsem se zeptal Patrika. A dobře jsem udělal! Před tím než do FEASTEM přišel, v žádné kapele nehrál, ale jeden náš společný známý nám řekl, že by rád hrál grind-core, a to jsme potřebovali. Později jsme zjistili, že je to opravdu mimořádný talent!
Petri: Milujeme Patrika!

Zajímalo by mě, jak jsou na tom nynější členové FEASTEM a hudba. Všichni posloucháte grind-core? Změnil se po těch pár letech nějak onen prvotní line-up vašich vzorů a oblíbenců?

Patrik: Každý z nás nějakým způsobem pracuje s hudbou. Já jsem byl DJ a taky jsem pracoval v produkční firmě mého bratrance. Momentálně grind tolik neposlouchám (jen kapely PHOBIA a LYCANTROPHY), vždy jsem byl velkým fanouškem spíše black-metalu. A aby se to trochu vyvážilo, poslouchám také všechny ty blbosti, které se pouští na tanečním parketu na diskotékách, např. trance a drum’n’bass. Například první CD v mojí sbírce bylo: Prodigy - The fat of the land.
Olli: Každá hudba má něco do sebe, když ji správně vnímáte. Nejdůležitější je duše té muziky, a ne žánr.
Petri: Rád poslouchám různorodou hudbu, je to nenahraditelný zážitek. Já jsem se vždy nejvíce zajímal o metal, punk a hardcore, ale rád si poslechnu také elektronickou hudbu jako drum’n’bass, dubstep, ambient, pak ještě noise, funk a jazz. Ale grind-core je samozřejmě mojí největší zálibou, je to něco, co ke mně promlouvá velmi silným způsobem.
Antti: Všichni máme různorodé hudební záliby, a hrajeme v různých kapelách. Já sám hudbu studuji. Grind-core je úžasný, ale mám rád i plno jiných stylů, např. prog, trip-hop, funk, heavy-metal, atd. FEASTEM nemají žádný seznam ,,nejlepších kapel vůbec“, ale spíše se zabýváme podle nás těmi nejlepšími příklady agresivní hudby. Všechny ty styly posloucháme proto, že to jistým způsobem ovlivňuje naši vlastní tvorbu.

Má poslední otázka bude klasikou, nemohu si jí však odepřít, protože ta odpověď bývá většinou potěšující, hehe. Jaký máte názor na české fanoušky extrémní hudby?

Patrik: Jsou to naprosto skvělí lidé!
 Antti: Upřímně, české publikum mám snad ze všech nejraději. Jste tak šílení, a zároveň velmi milí a vstřícní. Miluju tamní koncertovou atmosféru, a už se opravdu nemohu dočkat, až tam budeme znovu hrát! Chápu, že to teď zní trochu jako vlezdoprdelectví, ale je to pravda!
Olli: Přesně tak, super lidi!
Petri: Milujeme Českou republiku: dobré pivo, prima fanoušci, a pohodová atmosféra.

Termín realizace: podzim 2011
Otázky pokládala: Kate
Na otázky odpovídali: Petri Eskelinen (zpěv), Olli Nokkala (kytara), Antti Saarilampi (bassa) , Patrik Fält (bicí) 

 

vložil: Habosh | 9.4 2012 | komentářů: 0 | zobrazeno: 2599x
Tisk
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.
Tento článek se zatím nikomu nelíbí

Pro hodnocení se musíte přihlásit.
Zobrazit odkazy ke sdílení
Krátký odkaz:


Celý odkaz:


html odkaz:


Crossové trenažery a elipticaly pro trénink