Tubera.cz - Novinky: Necrocock - Houbařské Album
Jméno:
Heslo:
zapamatovat:
Necrocock - Houbařské Album
Necrocock - Houbařské Album

Dnes jsou tomu přesně dva měsíce, co jehličí, pokrývající jako hustý koberec zem v mlází pod starou jedlí, prorazilo bazální vlákno houbového mycelia a na světlo světa tak vykouklo nové dítko Tomáše Kohouta, kterého zná hudební svět spíše jako Necrococka, album pojmenované prajednoduše Houbařské album. Jaké že je? To se dozvíte (anebo taky možná nedozvíte) z následující recenze.

 

Žádné strachy, dnes to pojmu mnohem méně opulentně než jindy, takže se nemusíte obávat ani zbytečného chození kolem horké (houbové) kaše, jako v recenzi na Lesní Hudbu (k přečtení zde) a ani „art?“ úvodu jako v článku k poslednímu albu Kaviar Kavalier Musik aus Ordinationen (číst můžete tady), byť jsem musel sám se sebou ukrutně bojovat, neb Necrocockova tvorba k nějakému tomu košatějšímu pojetí přímo vybízí.

 

Album otevírá značně pochmurný a jako sliz ze staré muchomůrky se táhnoucí čtyřminutový track pojmenovaný Smotlacha. Právě chraplavě znepokojivý hlas nestora českých mykologů a houbařů (kterému je celé album i věnováno) doprovází muziku a přidává tak otvíráku ještě větší ponurost do už tak dost zatěžkané atmosféry. Výborný start! Druhé místo si na disku vylosovala houba jménem pavučinec plyšový, která taky jede na poměrně poklidné notě a u které podle typické kytarové práce i zpěvů musíte během pár vteřin poznat autora. Trojka Phallus impudicus je jasně nejrychlejší, nejagresivnější - snad až black metalovou - skladbou na celém albu, i když se i v ní dočkáme zvolnění a hrátek s atmosférou.  Je (když nepočítám poslední bonus song) také nejkratší skladbou a zahostovali si v ní Franta Štorm a Chris Magos (a pak také jistý Karel Kavina, i když ten bohužel pouze v textu). Nemůžu se ubránit pocitu, že více takhle živelnějších songů by dalo albu mnohem větší šťávu a spád, což bych já osobně uvítal. Bez mučení se totiž přiznám, že mi v druhé polovině alba přijde, že skladby jedou všechny v jedné rychlostní lajně a vzhledem k poměrně dlouhé stopáži (přes padesát minut) už ke konci Houbařského alba tak má pozornost poněkud uvadá. No ale dál – čtvrté a páté místo připadlo písničkám Houbový Tomáš a Do lesíčka. Oba songy mají jednoznačné hitový potenciál, „já vím, že tě to svádí, píchání do lidských tkání“ jsem si zpíval asi týden v kuse a k oběma vznikla taky videa - pod recenzí najdete linky ke zhlédnutí na Yt. V Do lesíčka se pak kromě zpěvu Houbové Marie dočkáme i duetu dětských hlásků Adély a Salmonely, které celou skladbu příjemně oživí. Nemocná šestka se opravdu jmenuje Nemocná a ta je celá postavená na kytarovém rifu, který opět svého stvořitele nezapře. Později se přidají dechové i klávesové nástroje a celý ten orchestr se zvolna ubírá až ke konci stopáže, která se zastaví na takřka pětiminutové hranici. Sedmý Klobouk pak zase jede na trošku rychlejší vlně a je dost možné, že u vás způsobí jemné vlnění v bocích - chtělo by se napsat v klobouku, ale nebuďme zbytečně vulgární a navíc nediskriminujme něžnější pohlaví, že ano. Devátý opus Otravy opojné (ne, osmá skladba se nikam neztratila, jen se díky jakési lesnické pověře číslo osm na albu nevyskytuje), je zase lehce melancholicky opředená a nekrokokovsky hloubavá, až by se vám u ní chtělo prostě jen zavřít oči a spokojeně klímat. V desítce, která nese jméno Hadovka smrdutá, se střídají ostřeji řezané kytarové plochy s poklidnějšími pasážemi (na tohle je Tom mistr, dokáže spojit množství nesourodých motivů s neskutečnou nonšalancí do jednoho úžasně znějícího celku). Vrhavka přichází pod číslem jedenáct, a i když je celá postavená na kytarách, nikam se zbytečně nespěchá a tak střední tempo nenutí člověka běsnit po pokoji, nýbrž jen tak lehce poklepávat nohou a vyťukávat rytmus prsty do desky pracovního stolu. Dvanáctku si přivlastnila houba, která ve výčtu prostě chybět nemohla – Boletus satanas. Jediná čistě instrumentální skladba na albu se minutu pozvolna rozjíždí, aby pak po zbytek času hladce klouzala z reproduktorů do vašich uší troubením trubky a kytarovou stěnou, podbarvenou jemnými klávesami. Pod číslem třináct se nám představí Slinotok, který by se svou atmosférou a písničkovostí hodil dobře i na album KK. A ten text, ten je zase nedostižný! Čtrnácté Noční houbaření nijak nevybočuje z konceptu nastoleného předchozími skladbami, takže opět pozvolnější tempo a hraní si s atmosférou na sto a jeden způsob. Poslední regulérní písnička V houbových vodách je pak přeci jen, jak to napsat – skočnější? Optimističtější? No prostě víc hravá a náruživá. A úplně poslední, bonusový příspěvek Vánoce v Hlavově ústavu nás pak vrátí někam do dob Konvalia, pomaloučká, zase docela pochmurně působící záležitost, vyplněná vybrnkáváním na kytaru a snad cembalo? (zasvěcení prominou, v těchto nástrojích se opravdu nevyznám), která už je skutečnou ukolébavkou, při které vám padne hlava na prsa a vy si můžete nechat zdát něco pěkného o lesních mýtinách a zákoutích, kde rostou houby tak hustě, že byste je mohli chodit sbírat se srpem.

 

K onomu výše zmíněnému uvadání pozornosti – samozřejmě jsem měl na mysli ten moment, kdy Houbařské album posloucháte spíše jako kulisu k nějaké jiné činnosti, při soustředěném poslechu je samozřejmě i druhá půle alba naplněna nápady a skvostnými okamžiky měrou vrchovatou, tak jak jsme u Necrococka zvyklí. Stejně tak zvukové stránce alba není absolutně co vytknout, nedokážu si představit, že by Tomáš a Pavel Marcel vypustili do světa něco, co by nebylo zvukově dotaženo k dokonalosti. O obal se postaral stejně jako u předešlých počinů už taky výše zmíněný František Štorm a pokud mi ten minulý k Hudbě z Psychiatrických Pavilonů moc nesedl, tak ten aktuální je prostě fantastický, zvlášť ty růžovo žluté houby uvnitř digipaku působí na mé oko neuvěřitelně lahodně.

 

Koukám, že ač jsem to ani neměl v úmyslu, je v této recenzi zase textu požehnaně, takže už pouze stručně: Necrocock, společně se Sambarem, Pitterlingem a Houbovou Marií určitě s tímto albem neklesli pod úroveň kvality nastolené předchozími nahrávkami. Mnou favorizovanou Lesní Hudbu se jim sice překonat ani tentokrát nepodařilo, leč že si tato nahrávka nezaslouží méně než osm a půl bodu z deseti je evidentní. A já se už teď třesu nedočkavostí na další pokračování příběhů z lesů, léčeben, ordinací, krematorií, či odkudkoliv jinud.

 

PS: Jen jedno mi trošičku kazí radost a to ta věc, že se na album nevlezla skladba o houbě se mnou favorizovaným, krásně nechutným jménem slizák lepkavý…  :D

 

8,5/10

 

Haboš

 

Interpret: Necrocock

Název titulu: Houbařské album

Rok vydání: 2016

Vydavatel: GummiStudio Y

Formát nosiče: CD digipack

Hrací doba: 53:11

Počet skladeb: 15

Země původu: ČR

Web: http://www.necrocockworld.com/

https://www.facebook.com/Necrocock-186128408093073/?fref=ts

video ke skladbě Houbový Tomáš - https://www.youtube.com/watch?v=txnu5_itxzc

video ke skladbě Do Lesíčka - https://www.youtube.com/watch?v=_x_H2zEScGE

 


vložil: Habosh | 19.12 2016 | komentářů: 4 | zobrazeno: 1899x
Tisk
Komentáře
2 #4 Habosh
dne prosinec 22 2016 17:41:22
Tobě chybí Fb, na psaní takovýchto píčovin, co? ;)
4 #3 trbn
dne prosinec 22 2016 10:40:06
mimochodem na te lesni fotce s liskou je vpravo andrej babis!
25 #2 MiriBoss
dne prosinec 20 2016 23:34:20
Haboš excelentní recka!Pamatuju si na první materiály od Kaviar Kavalier jak nas to s Mikillem chytlo neskutečným způsobem a to bylo v době kdy jsme byly neskutečně hluboko ponoření v grindu.Vše co tenhle týpek udělal bylo vždy zajímavé a svým způsobem zvrácené:-)
4 #1 trbn
dne prosinec 20 2016 09:04:45
skvele je to. ostatne jako obvykle. takovy narodni poklad :)
Přidat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášený.
Tento článek se zatím nikomu nelíbí

Pro hodnocení se musíte přihlásit.
Zobrazit odkazy ke sdílení
Krátký odkaz:


Celý odkaz:


html odkaz: